Komunikace

Komunikace je předivem veškerého dění. Je počátkem i koncem, je vším a vše, co děláme i neděláme, je sdělením, které svět vnímá. Komunikace je základní složkou společnosti stejného významu, jakým je přítomnost vody pro život.

Komunikace patří k nejdůležitějším částem naší práce. Sokol bohužel tento fakt silně podceňuje. Všechny provedené studie a průzkumy to potvrzují. Karel Havlíček Borovský řekl: „My sami nevíme, co jsme; dělejme jen větší pány, dejme klobouk na stranu a bradu nosme o několik coulů výš.“ To je má rada v oblasti komunikace.

KOMUNIKACE JAKO PROSTŘEDEK, NIKOLI CÍL

Oblast komunikace má mnoho rozměrů a velký přesah. Současný stav komunikace sokolského hnutí je v dezolátním stavu. Samozřejmě, ne všude. Máme jednoty, které můžeme následovat. Přirozeně prvním krokem musí být nastartování změny, nicméně nikoli k tomu, abychom pouze "dobře komunikovali". Komunikace se musí stát zcela přirozenou součástí naší práce. Musí se stát nástrojem, který budeme účelně využívat jak v rámci hnutí tak ve vztahu k okolnímu světu.

KOMUNIKACE UVNITŘ HNUTÍ

Změna komunikace musí začít uvnitř organizace. Je to přirozený požadavek, neboť je to právě komunikace, která utváří kulturu organizace. Ta se následně otiskne do vnímání spolku okolím. Zanedbaná komunikace uvnitř hnutí způsobuje citelné škody, které mají dlouhodobý charakter. Nejznatelněji se podepisuje na vztazích mezi jednotami, župami a ústředními orgány ČOS. Komunikaci ve spolku je třeba uzdravit a využívat ji jako plnohodnotný nástroj řízení. Nemám zde na mysli technickou modernizaci, byť i v té je značný potenciál. Jde o správné rozložení informací do komunikačních kanálů, tj. sdělování správných informací správným způsobem.

TOK INFORMACÍ

Způsob, kterým se předávají informace v rámci hnutí, je tristní. Tvrdíme, že jsme jedna velká organizace, ale vnitřní informační kanály jsou tak rozkouskované, že se v nich nikdo nevyzná. Informace se ztrácejí, někde zasekávají, jiné se duplikují a mnohé chybí zcela. Postupně sílí volání po nápravě, vytvoření jednotného systému. Současná podoba je velmi náročná na správu a dlouhodobě neudržitelná. Mluví se o tzv. intranetu, tj. vnitřní síti Sokola. Ten nemusí mít podobu pouze elektronickou.

HLAS SOKOLA

Model, kdy organizace pouze informuje, je dávno minulostí. Moderní společnosti neinformují, ale komunikují, tj. sledují a zpracovávají zpětnou vazbu. Sokolská obec by měla tento přístup přijmout za vlastní. Potýkáme se se značnou mírou nedůvěry ve formální struktury organizace. Vidím jen jedno řešení - vytvořit otevřené prostředí, kde může být slyšen hlas každého člena, každé jednoty. Jsem si vědom náročnosti takového úkolu i rizik, která s sebou nese. Chci se k problémům a chybám postavit čelem. Trocha přímé demokracie Sokolu jen prospěje.

KOMUNIKACE S OKOLNÍM SVĚTEM

Přestože bychom měli začít uvnitř organizace, komunikaci s okolím nelze odložit na dobu, kdy budeme mít vyřešeny vnitřní záležitosti. Máme k dispozici mnoho cest, kterými o sobě a své činnosti můžeme dát vědět. Velký prostor nám dává prostředí internetu, tzv. online, ale i staré osvědčené metody jako jsou letáky, plakáty atd., tzv. offline, nabízejí řadu možností. Dnešní svět je zavalen údaji a dosáhnout v něm toho, aby byla naše práce vidět, vyžaduje úsilí.

Při debatách o komunikaci směrem ven většinou končíme u otázky, co že to světu vlastně chceme sdělit. Provázanost komunikace s programovou nabídkou a řízením je zjevná. Pojmy jako vize, mise a stanovování a hodnocení cílů se v Sokole objevují zatím jen sporadicky. Bohužel, není to pracnost komunikace, která by nám bránila. Je to, troufám si tvrdit, zásadní nedocenění přínosu, který komunikace má. Komunikace se musí stát prioritou. Vytváří se jí image Sokola, dobré jméno chcete-li. Je to zásadní prvek pro získávání nových členů a podpory všeho druhu , včetně té finanční.

Hodnocení uživatelů: 5 / 5